Jedním z podnikatelských setkání, které rozhodně zúčastněným nezapadne v přívalu nových informací, se konalo v univerzitním městě – v Pardubicích. Hlavním tématem byla Nová generace a cesty ke spolupráci s ní.
Kdo vlastně jsou lidé Nové generace? Jak přemýšlí, o čem, co v životě hledají? Jsou skutečně tak noví? Vždyť každá generace má své idoly, leadery, myslitele; každá generace chce dobýt svět a zásadním způsobem ho ovlivnit.
A to je právě ono, Nová generace je nová právě tím, že lidé do 25 let nemají jedinou osobnost stojící v čele davu, ke které by se hlásili jako ke svému myšlenkovému vzoru. Jsou multikulturní, angličtina je jejich společným jazykem, komunikují přes internet napříč světadíly. A co víc, překročili stín generace svých rodičů, která volala po jistotách. Nová generace nejen, že vnímá nejistotu v pracovních vztazích, ale navíc s touto nejistotou předem počítá.
Také ve slovníku těchto mladých lidí daleko častěji můžeme slyšet slova jako tým, výzva, flexibilita, nadšení nebo zábava. A nejsou to jen prázdné pojmy, které by byly určitým druhem ozdoby nebo módní nálepky. Ony mají obsah podložený způsobem přemýšlení a chování.
Vezměme pro příklad flexibilitu. Dříve se tento výraz ve vztahu k pracovním povinnostem používal ve smyslu pružné pracovní doby, cestování, kdy víte, že se možná nestihnete podívat s dětmi na Večerníčka, ale o to, že byste ten den nespali ve své posteli, se příliš bát nemusíte. Nová generace se ve svých myšlenkách neváže k jedinému místu určenému pro práci. Možná jste zaznamenali vzrůstající počet kaváren s internetovým připojením, možná že i vy více či méně ochotně přijímáte trend práce z domova …
Jak se tedy naladit na společnou vlnu komunikace? Jedním z kroků by mohlo být přijetí faktu, že Nová generace se více orientuje na týmovou práci, i když se nutně nepotřebuje vídat s kolegy denně ve společné kanceláři. V jejich pojetí jde o sdílení informací, vzájemné napojení, které je kromě osobního kontaktu možné i pomocí řady nových komunikačních kanálů. Jako majitelé firem, manažeři, zaměstnavatelé se pokusme přijmout jistou nejistotu, že naši mladí kolegové pracují přesně v tom okamžiku, který nazýváme pracovní dobou, a víc než na kontrolní mechanizmy, zda to tak skutečně je či není, se zaměřme na schopnost vyjednání si dohod o činnostech, které se stanou do naší přístí schůzky. Nabídněme lidem jistý druh osobní svobody, jejíž protiváhou bude dohoda o konkrétních závazcích a odpovědnostech. Dovolme, aby je práce bavila, aby získali respekt a vyvážili ho kvalitou odvedené práce.
Říkáte si, že je to bláznivé, že takové názory obrací naruby zaběhnuté systémy… Co by na to asi řekl Ilja Prigonine?
