Philip G. Zimbardo

Philip G. Zimbardo (* 23. března 1933) je americký psycholog známý zejména jako koordinátor stanfordského vězeňského experimentu, během něhož bylo 24 náhodně vybraných studentů drženo v předstíraném vězení ve sklepě budovy Stanford University. Zjištěný sadismus „dozorců“, spolu se silnými depresemi a pasivitou vězňů vysvětluje teorie o důležitosti členství v sociálním systému. V současné podnikatelské praxi, využívá koncept členství audit odběratelsko-dodavatelských vztahů ( je jedním z nástrojů oboru Performance Tuning®). Na základě tohoto členství je možné potom sledovat toky práce uvnitř společností a jejich „laděmín“, tak zlepšovat celkový výkon firmy. Zimbardo obdržel v roce 2005 cenu Nadace Vize 97, kterou založil ex-prezident Václav Havel se svou ženou Dagmar.

Život

Zimbardo se narodil v New Yorku. Vyrůstal v nechvalně známé newyorské oblasti Jižního Bronxu. V roce 1954 dokončil bakalářské studium na Brooklynské universitě, zkoušku složil z psychologie, sociologie a antropologie. V roce 1959 získal na Yaleské universitě titul Ph.D. z psychologie. Jeho ženou je psycholožka Christina Maslach, jež jako první popsala syndrom pracovního vyhoření. Žijí v San Francisku a mají dvě dcery, z nichž jedna studuje filmovou tvorbu, druhá muzejní marketing.

Práce

Od roku 1968 je emeritním profesorem na Stanfordské univerzitě, předtím učil na Yale, Univerzitě New York a Columbia University. Jeho kariéra vešla ve známost mimo jiné díky populárnímu televiznímu pořadu Objevování psychologie, kde profesor Zimbardo populárně-naučným způsobem představil psychologii a její problémy široké veřejnosti, a také díky velkému množství knih i odborných textů (na tři sta prací), jejichž je autorem. V roce 2002 byl díky svým zásluhám i předsedou Americké asociace psychologů. Ve svých výzkumech se Zimbardo zabývá mnoha oblastmi lidské psychiky.Nejznámější jsou jeho výzkumy na poli vězeňské psychologie, a to zejména díky světově známému Standfordskému experimentu z roku 1971 („The Stanford Prison Experiment“, 1971), ale velký úspěch zaznamenal také například v oblasti výzkumu stydlivosti. Stal se spoluzakladatelem Standfordské kliniky stydlivosti (dnes Klinika stydlivosti).Co se týče dalších oblastí, Zimbardo se zajímá se i o výzkum násilí, psychopatologickými symptomy, které mohou vést k psychiatrickým diagnózám tzv. „madness“ (volně šílenství). Jednou z oblastí jeho vědecko-výzkumného zájmu je i hypnóza a problematika posthypnotické sugesce.

Knihy:

Zimbardo, P. G. (1969). The Cognitive Control of Motivation. Glenview, IL: Scott, Foresman.

Zimbardo, P. G., and Ebbesen, E. B. (1969). Influencing Attitudes and Changing Behavior Reading, MA: Addison Wesley Publishing Co.

Abelson, R. P., and Zimbardo, P. G. (1970). Canvassing for Peace: A Manual for Volunteers. Ann Arbor, MI: Society for the Psychological Study of Social Issues.

Zimbardo, P. G., Ebbesen, E. B., and Maslach, C. (1977). Influencing Attitudes and Changing Behavior (2nd ed.). Reading, MA: Addison Wesley.

Zimbardo, P. G., and Leippe, M. (1991). The Psychology of Attitude Change and Social Influence. New York: McGraw-Hill. [Also published in hardcover by Temple University Press]

Huggins, M., Haritos-Fatouros, M., and Zimbardo, P.G. (2002). Violence Workers: Police Torturers and Murderers Reconstruct Brazilian Atrocities. Berkeley, CA: University of California Press.

Zimbardo, P.G. (2007). The Lucifer effect: Understanding How Good People Turn Evil. New York and London: Random House.

Zimbardo, P.G., and Boyd, J. (2008). The Time Paradox: The New Psychology of Time That Will Change Your Life. New York: Free Press.