Není jistě žádnou novinkou, že velké a významné společnosti v našem podnikatelském prostředí již delší dobu mají v oblasti svého zájmu nejen obraty, zisky, reklamy a strategie, ale také začínají myslet na pomoc potřebným ve stále širším měřítku a rovněž i v nových podobách. Takováto firemní filantropie může být dávána na odiv jako marketingový nástroj, nebo může být provozována tiše a stranou mediálního humbuku, s hlavním zacílením na skutečnou pomoc. Na lednové Besedě pořádané ČSRLZ s tématem „To už není firma, do které jsem nastoupil“, kde bylo mnoho prostoru pro přiblížení různých pohledů na firemní kulturu, se objevily i dva příspěvky, které mě zaujaly právě svým „pomáhajícím“ obsahem a jak jsem slíbil v minulém čísle, přiblížím vám dnes jednu z možných podob dobročinnosti.
Alena Stejskalová, Human Resources Manager, a Ivo Hamáček, personální poradce, ze společnosti Česká rafinérská na zmíněné Besedě přiblížili firemní přístup, kdy se nevěnují dary, peníze a další odosobněné formy pomoci, ale přímo ČAS a PRÁCE jednotlivých zaměstnanců firmy – firma zde na vlastní náklady nabízí pomoc svých zaměstnanců neziskovým organizacím. V tomto programu „dárcovství času“ mohli zaměstnanci odpracovat jednu plně hrazenou směnu ve své pracovní době, ve vybrané neziskové organizaci a pomoci tak svým nasazením konkrétním lidem a dobré věci.
Jak zmiňují autoři projektu, na jeho počátku bylo samozřejmě několik klíčových otázek a nejistot, které bylo nutné promyslet: „získáme pro tuto nevýrobní, neziskovou aktivitu podporu vedení?“, „přesvědčíme naše zaměstnance o užitečnosti takové podpory charitě?“, „budou charitativní organizace naši pomoc vůbec potřebovat?“, „které organizace máme vlastně oslovit?“.
Jak se ukázalo, to první, tedy podporu vedení, získali realizátoři překvapivě snadno – zejména zahraniční ředitelé věděli ze svých mateřských organizací, o jaké typy aktivit se jedná, a realizaci projektu doporučili. S třetí a čtvrtou otázkou významně napomohli lidé z Fóra dárců (Czech DonorsForum), což je občanské sdružení, které již více než 10 let úspěšně podporuje rozvoj filantropie v České republice. Vybrali ve spolupráci s firmou v obou regionech osm neziskových organizací, dojednali druh práce a připravili cenné rady pro budoucí dobrovolníky. Pro úspěch projektu byla zásadní otázka č. 2, tedy zda se podaří získat pro „Den Dobročinnosti“ zaměstnance – přesvědčit je, aby podpořili svou účastí a prací dobrou věc tam, kde ji určitě potřebují. Ke kladnému přijetí plánovaného Dne Dobročinnosti zaměstnanci nakonec posloužilo důsledné vnitřní PR a využití všech dostupných podnikových komunikačních kanálů – vlastní periodikum, informace na intranetu a především osobní „agitace“ mezi zaměstnanci – zde nejvíce zafunguje vysvětlování, co to v praxi znamená být společensky odpovědnou firmou. Seznamy dobrovolníků se tak rychle plnily a ve finále se přihlásilo 49 zaměstnanců.
Den Dobročinnosti nebyl koncentrován do jednoho dne, ale celá akce byla rozložena do 4 dnů a směřována celkem do 8 neziskových organizací. Zaměstnanci-dobrovolníci tak měli jak širší možnost výběru termínu, tak i charity a druhu práce. Příjemci pomoci byly nakonec APLA Severní Čechy (Asociace pomáhající lidem s autismem), Diakonie ČCE, Hospic a Oblastní charita v Mostě, OS Porozumění v Litvínově, Domov důchodců v Meziboří, a nakonec Dětský domov a školní jídelna a Centrum sociálních služeb v Kralupech nad Vlt., kdy pomocné práce zahrnovaly od úprav zahrady, pomocných venkovních prací přes natírání a opravování plotů a vnějšího zařízení až po malování, stěhování a úklid místností.
Zaměstnanci společnosti odpracovali v osmi charitativních organizacích přibližně 390 hodin. To je ten měřitelný výsledek. Co je však to nejdůležitější, byla tímto projektem „nastartována“ následná vlastní iniciativa zaměstnanců na poli dobročinnosti – tato velice osobní filantropická akce změnila povědomí a náhled mnoha zaměstnanců na pro ně mnohdy novou a neznámou dimenzi – život sociální komunity, andicapovaných skupin apod. Jak si jinak vysvětlovat, že zaměstnanci se již ve svém volném čase vraceli do charit dále pomáhat, organizovali v rámci svého pracoviště sbírky potřebných věcí a osobně je odváželi a předávali charitám, kde odpracovali dobročinnou směnu.
Zrodila se rovněž iniciativa „Stromeček splněných přání“ pro děti z dětského domova, dále přicházejí k organizátorům z mnoha míst společnosti nové náměty, jak ještě jinak a konkrétně pomoci potřebným. Organizátoři projektu nakonec uvádějí – tolik zájmu a pochopení opravdu nečekali.
Jak nejlépe nahlédnout na takovéto další možnosti firemní dobročinnosti? Asi nejlépe jako na podnět k přemýšlení, že téma společenské odpovědnosti vůči okolnímu prostředí může posloužit i jako formotvorný prvek firemní kultury, kterou je v našem podnikatelském prostředí zapotřebí nejen mít v povědomí, ale stále na ní i důsledně a novými způsoby pracovat.
Zpracováno na základě interních materiálů spol. Česká rafinérská, a.s.